Následující dny

Další dny to probíhalo podobně. Senji mě pořád klovala, až před pár dny se tento zlozvyk odnaučila. Trochu jsem se obávala pátku, protože to k nám měla přijet Jana, naše kamarádka, jež nás učila francoužštinu. (Mimochodem, tento jazyk se učím zcela dobrovolně, a moc mě to baví, a nikdy s tím nechci přestat!!!) Bála jsem se, jak bude Senji na přítomnost

 3.den

Nastalo pondělí a mě čekalo to nejhorší možné, zákonem dané mučení: škola. Až dosud jsem vstávala ve tři čtvrtě na sedm (škola nám začínala v půl osmé). Nyní jsem měla Senji a já se musela o ní postarat. Vyměnit jí vodu, semínka (=zrní), ovoce. Po několika minutách jsem si zvykla, takže mi nedělalo žádný problém postarat se o papouška a ještě si s ním chviličku

2. den

Neděle. To jsem ráno hned nakrmila mojí novou kamarádku Senji. Pustila jsem jí ven z klece, ale bohužel ne na dlouho, chystali jsme se totiž s tátou jet do Plzně, podívat se na nějakou větší klec pro Senji (do té doby totiž pobývala pouze v malé). Rozhodli jsme se podívat se do Plazy a Olympie. Procestovali jsme polovinu města, abychom se dozvěděli, že ani v jednom

1.den

Už dlouhou dobu jsem si přála papouška. Nemůžu spočítat dny, kdy jsem se trápila, že ho nedostanu. Ale 17. ledna 2015 (sobota), se mi tento sen splnil. To jsme, já, máma a táta, jeli ho koupit. Urazili jsme dlouhou cestu, trvající několik hodin, já jsem se však tak moc těšila, že délka mi byla lhostejná. No, ne tak úplně. Natěšeně jsem koukala z okna auta ven

Před 1. dnem

Už docela dlouhou dobu jsem si přála papouška. Pak jsem viděla u jednoho tátovo známého dva nádhérné papoušky, což mě ještě víc inspirovalo k myšlence, že bych je také ráda měla. Akorát ne papouška žaka (kterého měl ten známý), ale papouška senegalského. I když není tak učenlivý jako žako, je překrásně vybarvený, a zkrátka se mi líbil víc. Papoušci senegalští